Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třezalka tečkovaná

Rod

Hypericum zahrnuje asi 380 druhů, které rostou převážně v subtropickém pásmu, nejvíce ve Středozemí, severněji jen několik druhů.

Popis:

Vytrvalá, 10 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha vystoupavá až přímá, obvykle nevětvená, většinou s vyniklými podélnými lištami. Listy přisedlé až krátce řapíkaté, podlouhlé, vejčité nebo podlouhle kopinaté, na okraji podvinuté, s tečkovitými siličnými žlázkami a nádržkami. Květenství bohaté, květy v průměru 15 až 35 mm, kališní lístky trojúhelníkové nebo široce čárkovité, korunní lístky 8 až 18 mm dlouhé, nesouměrné, zlatožluté, při vrcholku žláznatě tečkované. Kvete v V až IX.

Stanoviště:

Výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest.

Rozšíření:

V ČR od nížin do podhorských oblastí hojně, ve vyšších polohách roztroušeně až vzácně. Celkově roste v Evropě vyjma arktického pásma, na východě až k Jeniseji, severozápadní Číně, malé Asii, severnímu Íránu, v Africe v pohoří Atlas, druhotně v mírných a subtropických pásmech celého světa.

Léčitelství:

Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.
Sbírá se kvetoucí nať (Herba hyperici) a to ihned po rozkvětu. Odřezávají se asi 30 cm dlouhé kvetoucí a olistěné vrcholy, které se sváží do svazků a suší na dobře větraném místě ve stínu (na slunci droga ztrácí barvu). Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C.
Použití třezalky je velmi rozsáhlé: působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi apod., pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky při roztroušené skleróze.

Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže.

Atropa bella-donna - rulík zlomocný

 Rod

Atropa zahrnuje 4 druhy, z nichž jeden roste v Evropě, další ve Španělsku a severozápadní Africe, další v Afghánistánu a západní Himaláji a poslední v pohoří Turkmenistánu a Íránu.

Popis:

Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. Květy jednotlivě v úžlabí listů, kalich zvonkovitý, za plodu hvězdovitě se rozkládající, koruna zvonkovitě trubkovitá, až 3 cm dlouhá, dole nazelenalá, nahoře hnědofialová, vzácně celá žlutozelená, uvnitř lysá, vně krátce pýřitá. Bobule kulovité, 14 až 18 mm v průměru, nejdříve zelené, později černé, vzácně žlutozelené, lesklé. Kvete v VII až VIII.

Stanoviště:

Paseky, listnaté i smíšené lesy, lesní okraje, preferuje půdy čerstvě vlhké až vlhké, výživné, zásadité až slabě kyselé, vápnité, umístění polostinné.

Rozšíření:

V ČR zejména od pahorkatin po podhorské oblasti, souvisle zejména na východě státu, v Čechách takřka chybí ve vyšších horských polohách, vzácně se vyskytuje v nížinách. Celkově roste v Evropě od Francie, Belgie a Anglie na západě po Podněstří a na Krym na východě, na jihu vzácně ve Španělsku, severní Africe, Itálii, Sardinii, Sicílii, Albánii, Bulharsku, severním Řecku, severní hranici rozšíření tvoří Irsko, Dánsko, jižní Švédsko. Zplaněle se pak vyskytuje v mnoha zemích, kde je pěstován.

Jedy:

Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté neboť obsahují alkaloidy, z nichž nejdůležitější jsou hyoscyamin a atropin, které dohromady tvoří asi 90% všech alkaloidů. Dále jsou přítomny alkaloidy atropamin, belladonnin, skopolamin, N-methylpyrrolin, N-methylpyrrolidin, helleradin a zřejmě bellaradin (kuskhygrin). V listech je obsaženo asi 0,3 až 1% alkaloidů, v kořenech až 1,5%, v květech okolo 0,4%, v plodech asi 0,9% a v semenech přibližně 0,8%, jejich obsah se však mění během vývoje rostliny. Dále jsou přítomny třísloviny (v listech 8 až 9%, v kořenu okolo 12%) a glykosid methylaeskulin.
Hlavními toxickými látkami v rulíku jsou hyoscyamin a atropin, jejichž účinek je podobný: tlumí až ochrnuje zakončení vegetativního nervového systému zvaného parasympatikus, tlumí sekreci žláz a uvolňuje křeče průduškového svalstva a hladkého svalstva zažívacího ústrojí. V malých dávkách nepůsobí na mozek ani míchu, ve větších dávkách však vyvolává stav blouznění nebo opilosti, které může přejít v chorobné rozrušení a po něm ospalost, nehybnost, až koma. Skopolamin působí podobně, pouze na mozek nepůsobí stimulačně, ale sedativně. Vyvolává uklidnění, ospalost, až narkózu.
Otravy rulíkem nastávají obvykle záměnou jeho bobulí za jiné plody. Otrava se projevuje zprvu pocitem sucha v ústech a těžkou mluvou. Zorničky jsou rozšířeny, postižený ztrácí schopnost zaostřit zrak (porucha akomodace), objevuje se slepota. Kůže v obličeji rudne, puls se zrychluje. Po té se objevuje silné mozkové podráždění, otrávený je neklidný, křičí, má halucinace, po excitaci přichází ochablost, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt přichází v komatu. Prognóza otrav je však poměrně příznivá, asi 90% postižených se podaří vyléčit.
Smrtelná dávka atropinu je asi 0,01 až 0,1 g, pro děti se jako smrtelná dávka udává 3 až 4 bobule, u dospělých 10 až 12 bobulí nebo 0,3 nebo více gramu listu. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo, přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci ...).

Lékařství:

V lékařství se užívá rulíkových drog jako spasmolytika (látky uvolňující křeče, např. při křečovitém kašli nebo bronchiálním astmatu, ledvinových kolikách, křečovité zácpě apod.), antiastmatika, parasympatikolytika (např. po následcích mozkových zánětů) nebo anestetika. V očním lékařství se užívá atropinu k rozšíření zorniček.
V 19. století se užívalo rulíku např. k léčení žloutenky, černého kašle, nervových chorob, spály, epilepsie, neuróz, kožních chorob aj.
Vzhledem k velké jedovatosti rulíku je vyloučeno jeho užití v lidovém léčitelství.

Thlaspi arvense - penízek rolní

Rod

Thlaspi zahrnuje asi 80 druhů, které rostou v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule, nejvíce v Evropě a Malé Asii.

Popis:

Jednoletá, 10 až 60 cm vysoká bylina. Lodyha větvená, hranatá, lysá. Přízemí listy úzce obvejčité nebo podlouhlé, celokrajné nebo vykrajovaně zubaté, lodyžní listy podlouhle kopinaté až podlouhlé, zubaté, přisedlé, objímavé. Květy uspořádány v hroznu, bílé. Šešulky široce eliptické až okrouhlé, široce křídlaté, nahoře vykrojené. Kvete v IV až IX.

Stanoviště:

Pole, okraje silnic a cest, rumiště, skládky, zahrady, vinice, preferuje půdy kypré, výživné, humózní, slabě kyselé, hlinité.

Rozšíření:

V ČR na celém území od nížin po podhorské oblasti hojně, ve vyšších polohách jen ojediněle (max. asi do 1000 m n.m.). Celkově roste v Evropě vyjma arktických oblastí a nejjižnějšího Středozemí, na východě až po Japonsko, zdomácnělý v Severní Americe.  

Bistorta major- hadí kořen větší

Popis rostliny

Vytrvalá bylina s dužnatým, silným, červenohnědým, hadovitým oddenkem. Je tmavě zelená, dorůstá výšky až 100 cm. Lodyhy jsou přímé a nevětvené. Přízemní listy jsou velké asi 3x15 cm, mají podlouhle vejčitý až podlouhle kopinatý tvar. Listová čepel je celokrajná až jemně vroubkovaná, na vrcholu špičatá. Okraje listů bývají často jemně chlupaté. Lodyžní listy jsou křídlatě řapíkaté, na bázi mírně srdčité až uťaté. Z palistů se v místě přisedání řapíků vytváří červenohnědá botka. Hustý lichoklas je tvořený většinou růžovými květy, které postupně rozkvétají odspodu. Květenství měří až 7 cm. Okvětí je pětičetné. Květy obsahují osm tyčinek. Svrchní semeník je tvořený jedním plodolistem, obsahuje jen jedno vajíčko. Čnělky jsou na bázi srostlé. Plody jsou trojboké, lehce smáčknuté nažky dlouhé 4-5 mm. Rostlina kvete od června do srpna.

Popis stanoviště

Roste na vlhkých až rašelinných loukách, kde se nachází vyšší bylinná vegetace. Také roste v nivách, podél potoků, v lužních lesích nebo v klečových porostech. Potřebuje půdy bohaté na živiny. Alkalické půdy nesnáší.

Areál rozšíření

Roste ve střední a v západní Evropě, v jižní Evropě roste pouze v horách. Také je rozšířené v severní Asii (Kavkaz, Sibiř, Kamčatka, Himaláje) a v Severní Americe. Na našem území je to hojný druh. Objevuje se v polohách od nížin do hor, ale dává přednost hornatějším oblastem.

Obsahové látky

V oddenku jsou obsažené třísloviny a škrob. V nati pak kyselina křemičitá.

Lidové léčitelství

Kořen se používal při zánětech ústní dutiny a hrtanu jako kloktadlo. Našel uplatnění i proti průjmovým onemocněním.

Zajímavosti

Podle tvaru oddenku, dostala tato rostlina název. Věřilo se, že právě oddenek pomáhá proti hadímu uštknutí. Je to medonosný druh.

Lidové názvy

užovník, beraní ocas, svalník červený, červené koření, hadovec, rdesen, bistorta

Popis čeledi

Byliny s nedělenými střídavými listy. Jejich lodyhy jsou článkované, přímé až poléhavé, jen výjimečně ovíjivé. Oddenky jsou dlouhé, různě silné, kořeny jednoduché nebo větvené. Listy jsou řapíkaté, většinou celistvé, jednoduché. Vyrůstají střídavě, lodyžní bývají přisedlé. Palisty srůstají v tzv. botky, které objímají stonek. Květy tvoří hustá vrcholičnatá květenství (laty, hrozny, klasy). Květy jsou jednodomé, dvoudomé nebo oboupohlavné. Okvětí se skládá ze tří až šesti plátků, které na bázi často srůstají. Má nazelenalou barvu nebo je výrazněji zbarvené. Během plodu okvětí opadá nebo se zvýrazňuje v krovky. Ve dvou kruzích je rozmístěno 4-8 tyčinek. Svrchní semeník je tvořený jediným plodolistem, uvnitř je jednopuzdré vajíčko. Čnělky jsou v květu dvě nebo tři, jejich tvar je paličkovitý nebo štětičkovitý. Plody jsou nažky nebo oříšky (trojboké, lesklé nebo s málo nápadnými tečkami). Polygonaceae jsou rozšířené hlavně v mírném pásu na severní polokouli (v tropech se objevují jako dřeviny a to hlavně horském pásmu). U nás rostou rody šťovík, šťovíček, rdesno, křídlatka, reveň a pohanka. Do čeledi se řadí 80 rodů se 1000 druhy.

Batrachium aquatile-lakušník vodní

Popis rosltiny

Vytrvalá bylina ponořená do vody. Lodyhy jsou dlouhé až 200 cm, jsou lysé a větvené, ve vodě vzplývavé. Ponořené listy se od listů plovoucích tvarově i fukčně liší. Plovoucí jsou 3-5 laločné, s tupými, na konci vroubkovanými laloky. Ponořené listy jsou 2-3x trojčetné, vidličnatě dělené na nitkovité úkrojky. Snadno se přizpůsobují proudu vody, po vynoření se shluknou a vytvoří štětičku. Oboupohlavné, pravidelné květy jsou dlouze stopkaté. Pětičetné bílé koruny měří v průměru 2-2,5 cm. Korunní plátky mají široce obvejčitý tvar a jsou velké 9-14 mm. Kalichy jsou opadavé. Tyčinek bývá 20-30 a jsou delší než blizna. Svrchní semeník srůstá z mnoha plodolistů. Plody jsou lysé nebo chlupaté, příčně svrasklé nažky s krátkým zobánkem. Je jich 20-80 z jednoho květu. Rozmnožuje se i vegetativně. Rostlina kvete od května do srpna.

Popis stanoviště

Roste ve stojatých a pomalu tekoucích vodách - rybíky, potoky, tůně nebo odvodňovací kanály. Za květu jsou jím velice často pokryté celé hladiny rybníků, nádrží nebo slepých ramen řek. Je to druh slabě kyselých, eutrofních nebo mezotrofních vod.

Areál rozšíření

Je to běžný evropský druh. V České republice je hojný, jeho lokality jsou ale směrem na východ méně početné. Rozšířený je i v Africe, ve východní Asii, v Sevení Americe, v mírném pásmu Jižní Ameriky nebo Austrálie. Objevuje se v nížinných oblastech.

Zajímavosti

Jeho přemnožení není příliš žádoucí. Pokud se vyskytuje na vodní ploše v přijatelném množství, je dobrým prostředím pro vytírání ryb a úkrytem pro ryby a plůdek, prokysličuje vodu. Ponořené květy se neotevírají, proto dochází k jejich samoopylení. Rozkvetlé květy na hladině jsou opylovány brouky a mouchami. Po opylení se schovají pod vodní hladinu, kde dozrávají plody. Jedná se o velice proměnlivý druh.

Popis čeledi

Jednoleté i víceleté byliny (méně často keře) proměnlivého vzhledu. Listy jsou bez palistů, mohou být jen přízemní nebo vyrůstají střídavě (výjimečně i vstřícně), jsou dělené. Květy jsou většinou pětičetné, jednotlivé nebo tvoří hroznovitá květenství. Jsou oboupohlavné, pravidelné nebo souměrné. Květní obaly mohou být rozlišené (na kalich, který se zbarvuje stejně jako koruna, a na korunu, která zakrňuje v medníky) nebo jednotné, nerozlišené. Tyčinky jsou v květu volné a v různém počtu. Svrchní semeník je tvořený jediným plodolistem nebo srůstá z velkého počtu plodolistů (mohou být i volné). Pestíků je v květech více, někdy je jejich počet redukovaný na jediný. Plody jsou měchýřky, nažky nebo bobule. Semena jsou bohatá na olej. Druhy z čeledi Ranunculaceae jsou jedovaté. Obsahují alkaloidy (akonitin), saponiny, hořčiny (ranunkulin) a glykosidy (anemonin), proto tato čeleď našla uplatnění ve farmacii. Vyskytují se na různých stanovištích, od travních po vodní. Některé druhy mají zvýšené nároky na složení půdy a na klima. Ranunculaceae zahrnuje zhruba 60 rodů s 2400 druhy.

Orobanche alba- záraza bílá

Popis rostliny

Rostlina se štíhlou lodyhou dorůstající výšky 10-70 cm, která je na bázi ztlustlá. Lodyhy se nevětví, jsou červenohnědě zbarvené, pokryté žláznatými chlupy. Šupiny na spodní části lodyhy jsou husté, mají vejčitě podlouhlý tvar a jsou lysé. Horní šupiny jsou řídké, mají podlouhle kopinatý tvar, jsou pokryté žláznatými chloupky, na koncích jsou dlouze zašpičatělé. Květy vyrůstají v úžlabí listenů červenohnědé barvy. Jsou rovnovážně odstálé, chybí jim listence. Vytvářejí chudé válcovité hrozny. Kalich tvoří dva podlouhle vejčité až kopinaté ušty, které nejsou dělené. Kališní ušty jsou s jedou až třemi žlikami, na bázi nesrůstají. V období sucha mají ušty červenohnědou barvu. Koruna má trubkovitě zvonkovitý tvar. Květní trubka je lehce nakloněná dopředu, je nálevkovitě rozšířená. Má bílou barvu, směrem k okraji se zbarvuje do červena, je fialově žilkovaná. Horní korunní pysk je jen lehce vykrojený, jeho cípy jsou mírně rozestálé a zaokrouhlené. Cípy spodního trojlaločného pysku jsou vroubkované. Tyčinky jsou na spodu chlupaté, v horní části s tamvými žlázkami. Hned nad bází jsou tyčinky vetknuté. Tmavě žláznatá čnělka nese fialovou dvojlaločnou bliznu. Plody jsou tobolky. Rostlina kvete od dubna do července.

Popis stanoviště

Nachází se suchých travnatých místech a v křovinatých porostech.

Areál rozšíření

Záraza bílá se objevuje v polohách od nížin po pahorkatiny. Rostlina je rozšířená ve střední Evropě.

Stupeň ochrany

V České republice je záraza bílá zapsaná do červeného seznamu jako ohrožený druh (C3).

Zajímavosti

Tento druh je holoparazit, který parazituje na rostlinách z čeledi hluchavkovité.

Popis čeledi

Nezelené cizopasné byliny, jednoleté nebo vytrvalé. Lodyhy bývají nejčastěji jednoduché. Listy pokrývají lodyhu jen řídce, jsou šupinovité, mají střídavé postavení a vejčitý až vejčitě kopinatý tvar. Na koncích jsou listy dlouze špičaté. Květy, které vyrůstají v úžlabí listenů, se skládají do hustých koncových hroznů. Listeny se svým vzhledem podobají listům. Květy jsou oboupohlavné a souměrné. Kalich je buď dvou- až pětizubý nebo vzniká ze dvou postranních uštů kopinatého tvaru, které na bázi srůstají. Kališní ušty mají jeden nebo dva zuby. Trubkovitá koruna je tvořená dvěmi pysky, přičemž horní pysk je dvoulaločný a dolní pysk je trojlaločný. V květech se nacházejí čtyři dvoumocné tyčinky. Svrchní semeník srůstá ze dvou plodolistů, je pouze jednopouzdrý. Plody jsou tobolky s mnoha drobnými semeny.

Rosnatka okrouhlolistá

Popis rostliny

Vytrvalá rostlina s vláknitými kořeny, jejíž listy vytvářejí přízemní růžici. Z ní vyrůstá jeden nebo více přímých, červenavých stvolů, které jsou lysé. Dosahují výšky 10-20 cm a jsou tak až 4x delší než listy. Dlouze řapíkaté listy jsou velké až 10x10 mm a mají okrouhlý tvar. Na rubu jsou lesklé a lysé, na líci jsou hustě pokryté červenými žláznatými chlupy, které vylučují kapičky lepkavé kapaliny. Tyto chlupy jsou dlouhé 1-5 mm. Mladé listy jsou spirálovitě stočené. Pravidelné oboupohlavné květy se skládají do vijanů. Kališních lístků je pět, jsou tupé, kratší než korunní. Pětičetná koruna je bílá, dlouhá 4-6 mm. Korunní plátky mají vejčitý tvar. Tyčinek je pět, jednopouzdrý, svrchní semeník srůstá ze tří (někdy z pěti) plodolistů. Čnělky jsou volné. Plody jsou jednopouzdré, hladké, vejčité tobolky, které jsou delší než kalich. Praskají třemi chlopněmi. Rostlina kvete od června do srpna.

Popis stanoviště

Rosnatka okrouhlolistá roste na chudých, kyselých půdách. Najdeme jí na zarostlých březích stojatých vod, na mokrých loukách, na rašeliništích a na rašeliných loukách. Objevuje se také na písčitých půdách.

Areál rozšíření

Roste na severní polokouli v mírném pásmu, tzn. v Evropě (mimo jihu), v severní Asii, na Sibiři, v Japonsku a v Severní Americe. Na našem území ji najdeme jen roztroušeně (Třeboňsko, Jindřichohradecko, pohraničí). Pokud se na lokalitě vyskytuje, pak tvoří početnější kolonie. Roste od nížin do prodhorského stupně.

Obsahové látky

V rostlině jsou obsažené látky ramenton, ramentaceon, biramentaceon, dále plumbagin, deriváty naftochinonu, organické kyseliny (benzoová, citronová, mléčná, mravenčí, propionová) a třísloviny. Má antibakteriální účinky a působí proti křečím hladkého svalstva (spazmolytikum).

Lidové léčitelství

Rostlina má mírný diuretický účinek. Používala se na odhlenění, na snížení hladiny glukózy v krvi nebo ke snížení krevního tlaku.

Léčivé účinky

Ačkoli se rosnatka okrouhlolistá používala v lidovém léčitelství, v lékařství větší uplatnění nenašla. Důvodů je několik. V přírodě se dnes rostlina vyskytuje vzácně. Její pěstování se po ekonomické stránce nevyplatí.

Stupeň ochrany

Rostlina začala z přírody mizet kvůli odvoďňování luk, těžbě rašeliny a také kvůli jejímu sběru pro léčivé účinky. Je chráněná v mnoha evropských státech. V České republice je zapsána v červeném seznamu rostlin jako ohrožený druh (C3). Do červeného seznamu se řadí jako ohrožený druh i na Slovensku. V ČR je chráněná zákonem (§2), patří mezi silně ohrožené druhy. Zákonem je chráněná i na Slovensku.

Zajímavosti

Kapičky tekutiny na vrcholu tentakulí obsahují trávicí enzymy. Na sekret je nálakán drobnější hmyz, který se na tentakule nalepí a je postupně trávený. Ze stráveného živočicha zbyde jen vnější chitinová kostra. Dostatečnou dráždivost pro chytání hmyzu mají pouze mladé listy. Rostlina nevoní, má ale hořkou a svíravou chuť. Dříve se také používala k výrobě barviv, protože obsahuje karmínově červené barvivo.

Lidové názvy

masožravka, mucholapka, rosník, rosička

Popis čeledi

Většinou vytrvalé byliny nízkého vzrůstu. Jsou to vlhkomilné nebo vodní druhy. Metamorfované listy tvoří přízemní růžici (jen u některých tropických druhů jsou lodyžní), jsou pokryté dráždivými nebo žláznatými chlupy (tentakule), které slouží k lapání potravy (hmyzu). Listy jsou jednoduché, celokrajné. Přímé stvoly nesou na koncích drobné kvítky (jednotlivé nebo tvořící vijany). Oboupohlavné květy jsou pravidelné, kalich, koruna a tyčinky jsou pětičetné. Svrchní, jednopouzdrý semeník je složený ze tří až pěti plodolistů. Čnělky jsou volné. Vajíčka dozrávají ve vícesemenné tobolky s drobnými semínky. Většina zástupců je rozšířená v tropických lesích. Jejich uzpůsobení pro čerpání organických látek z těl hmyzu je dáno prostředím, ve kterém žijí. Jsou to hlavně rašeliniště a místa s kyselou půdou, kde je nedostatek dusíkatých látek. Do čeledi se řadí 4 rody a asi 130 druhů.

Svízelka chlupatá

Popis rostliny

Vytrvalá bylina dosahující výšky 10-40 cm. Celá rostlina je hustě pokrytá odstálými chlupy. Vystoupavé až přímé lodyhy jsou na průřezu čtyřhranné. Ploché a celokrajné listy se skládají ve čtyřčetné přesleny. Listy mají vejčitý až eliptičný tvar, jsou špičaté, trojžilné, na okraji štětinatě chlupaté. Samotné plochy listových čepelí jsou odstále chlupaté. Během plození jsou listy převislé. Květy se skládají v klasy. V úžlabí horních listů se tvoří dílčí květenství s drobnými listeny po 3-7 květech. Koncové květy jsou oboupolavné, postranní jsou pouze samčí. Koruna měří v průměru 2-2,5 mm a má žlutou barvu. Kalich postupně zakrněl. Semeník je spodní a vzniká srůstem dvou plodolistů. Plody jsou podlouhlé, lysé nebo bradavičnaté dvounažky. Jejich velikost se pohybuje v rozmezí 1,5-2,5 mm. Rostlina kvete od dubna do června.

Popis stanoviště

Tento druh se objevuje ve světlých lesích a v křovinách, na loukách které přecházejí v les, na pastvinách, na rumištích nebo u cest. Upřednostňuje kypré a vlhké půdy s bohatou humusovou vrstvou.

Areál rozšíření

Z nížin vystupuje do horského stupně. Na našem území je to hojný druh. Roste ve střední a jižní Evropě. Na sever zasahuje po Británii a Dánsko. Objevuje se také v Asii.

Zajímavosti

Z kořenů svízelky chlupaté se získává červené barvivo.

Barvínek menší

Popis rostliny

Vytrvalá bylina nebo až polokeř dosahující výšky 15-20 cm. Jeho oddenek je plazivý, v mnoha místech kořenující, dlouhý až 60 cm. Kvetoucí prýty jsou oblé, krátké, přímé nebo vystoupavé, na bázi dřevnatějící. Nekvetoucí prýty kořenují a jsou plazivé. Krátce řapíkaté listy jsou vstřícné, mají podlouhle kopinatý až eliptičný tvar. Na konci jsou krátce špičaté nebo tupé, na bázi jsou klínovité. Neopadávají, jsou kožovité, na líci lesklé, na rubu světlejší. Okraje listových čepelí jsou slabě podvinuté a lysé. Dlouze stopkaté květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Kalich je čtyř- až pěticípý, s cípy na okraji lysými. Barva koruny je světle modrá až modrofialová. Květní trubka je jen krátká. Korunní cípy jsou nesouměrné, šikmo obvejčitě klínovité, doleva stočené. V květu je pět tyčinek, svrchní semeník srůstá ze dvou plodolistů. Plody jsou dva měchýřky, které srůstají naspodu, obsahují hnědá semena. Rozmnožuje se ale hlavně výběžky. Rostlina kvete od března do června.

Popis stanoviště

Barvínek menší najdeme v křovinách a světlejších lesích (listnatých a smíšených), v luzích, na vinicích, zarostlých skalách, na zahradách a hřbitovech. Na některých místech zplaňuje právě ze zahrad. Tvoří typické souvislé, husté porosty. Roste na půdách hlinitých až jílovitých, kyprých, bohatých na živiny. Snese ale i půdy horší kvality, které jsou méně provzdušněné. Nesmí být ale výrazněji kyselé a chudé na minerály. Vyhovují mu období s vyšší vlhkostí vzduchu.

Areál rozšíření

Jedná se o evropský druh, který pochází ze Středomoří. Méně roste v severních polohách, protože hůře snáší mráz. Roste i v Malé Asii a na Kavkaze. Nachází se v polohách od nížin do podhůří. U nás roste roztroušeně. Nejvíce se nachází v Českém Krasu a v Brdech. Běžnější je v severní části republiky než na jihu.

Obsahové látky

V nati barvínku menšího jsou obsažené alkaloidy vincamin a vincaleucoblastin a dalších více než 30 alkaloidů. Mezi další látky patří pektin, třísloviny a saponiny.

Léčivé účinky

V rostlině byly objeveny alkaloidy, které mají podobný charakter jako látky obsažené v rauwolfii plazivé (Rauwolfia serpentina-himalájská rostlina), která se používá k léčení onemcnění kardiovaskulárního systému a při vysokém krevním tlaku. Vincaleuvoblastin působí na snižování počtu leukocytů a působí tak proti nádorovým bujením.

Lidové léčitelství

Při zánětech ústní dutiny nebo střevní sliznice se pije čaj z této rostliny. Používá se k léčení zánětů dýchacích cest a také k zastavování krvácení z nosu a dásní.

Zajímavosti

Ve středověku se tato rostlina používala k různým rituálům (měla člověka ochránit proti čárům).

Lidové názvy

zimostráž, barvínek, brčál, barvenka, vinka, zelenec

Scanované detaily

květ - Květy oboupohlavné, pětičetné, andreceum (soubor tyčinek) z pěti tyčinek přirostlých ke koruně, gyneceum srůstá ze dvou plodolistů, koruna je modrá, řepicovitá, korunní trubka slabě nálevkovitá, nad vetknutím tyčinek chlupatá. Korunní cípy šikmo obvejčité, doleva ztočené. Čnělka pod bliznou terčovitě rozšířená.

celá rosltina - Rostlina s dřevnatějícím stonkem a dlouze plazivým kořenem. Vzhledem ke dřevnatějícímu stonku bývá řazena mezi polokeře.

poupě - Květní poupě vyrůstající jednotlivě v paždí listu.

listy - Dva páry listů: listy vstřícné, bez palistů, nedělené, celokrajné, lesklé.

list rub - Spodní strana listu s patrnou žilnatinou a mírným podvinutím, světlejší než svrchní strana listu.

oddenek s kořeny - Dlouze plazivý oddenek s kořenovýn systémem. Systém oddenků umožňuje vznik rozsáhlých polykormonů.

Popis čeledi

Jedná se o byliny nebo dřeviny. Listy jsou jednoduché, vyrůstají vstřícně. Jsou celokrajné a bez palistů. Květy rostou jednotlivě nebo tvoří vrcholičnatá květenství. Jsou pravidelné, oboupohlavné, dvouobalné, kalich i korunu tvoří pět plátků. Korunní plátky srůstají. Tyčinky jsou v květech po pěti, semeník srůstá ze dvou plodolistů. Plody jsou tobolky. Jsou to především tropické a subtropické druhy.

Rojovník bahenní

Popis rostliny

Větvený keř dorůstající výšky 50-150 cm. Mladé větve jsou porostlé rezavými chlupy, všechny větve jsou přímé. Přisedlé listy mají střídavé postavení. Jejich tvar je čárkovitý nebo široce kopinatý, jsou široké asi 3 mm a dlouhé 30 mm. Jsou vytrvalé, kožovité, celokrajné, na líci lysé a na rubu rezavě chlupaté, na okrajích podvinuté. Na rubu jsou listy kromě chlupů pokryté i žlázkami. Pravidelné a oboupohlavné květy vytvářejí bohaté vrcholové okolíky. Květy vyrůstají v úžlabí hnědých šupin na dlouhých žláznatých stopkách. Kalich srůstá z pěti lístků, kališní ušty jsou tupé. Koruna je tvořená pěti bílými, na konci tupými plátky. Mají široce obvejčitý tvar a jsou velké 10-15 mm. Tyčinek je deset, jsou rozmístěné ve dvou kruzích, jsou delší než korunní plátky. Svrchní semeník je žláznatý, srůstá z pěti plodolistů. Plody jsou vejčité tobolky na převislých stopkách. Jsou velké 3-6 mm, pukají pěti chlopněmi. Rostlina kvete od května do června.

Popis stanoviště

Roste na rašelinách a v rašelinných lesích. Méně často ho najdeme na pískovcových skalách, které jsou porostlé mechem. Objevuje se na silně kyselých, mokrých, zrašelinělých půdách.

Areál rozšíření

Rostlina je rozšířená ve střední a v severní Evropě, v oblasti Alp. Také se vyskytuje v Severní Americe, ve střední a východní části Asie. Najdeme ho i v Japonsku. Roste např. v jižních Čechách, hlavně v Třeboňské pánvi.

Obsahové látky

V listech jsou obsažené silice. Dále rostlina obsahuje glykosid arbutin, jedovatou látku ledol, látky thymol, palustrol, karvakol, fraxin, mykren a eskulin. Látka ledol má při vnitřním použití povzbudivé účinky, ale při lokálním použití působí dráždivě. Izolovaný olej působí jako silné anestetikum.

Jedovaté účinky

Olej získaný z rojovníku bahenního má omamné a psychoaktivní účinky. Při vyšších dávkách působí toxicky na trávicí trakt nebo vyvolává u těhotných žen potraty.

Lidové léčitelství

Používal se k léčbě černého kašle, proti bolestem kostí a kloubů, při menstruačních bolestech, k léčbě revma a na pohmožděniny.

Stupeň ochrany

V České republice je tento druh chráněný zákonem (§3) a je zapsaný v červeném seznamu rostlin jako ohrožený druh (C3). Zákonem je chráněný i na Slovensku, v červeném seznamu je tam řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů.

Zajímavosti

U germánských kmenů se rostlina přidávala jako koření do piva. Na Sibiři se využívala k ochraně před hmyzem a jako léčivka. Na spodu semeníku je vylučovaný nektar se silnou vůní, která láká hmyz k opylování. Silnou vůní bývá často usmrcen drobný hmyz. Semena jsou anemochorní (roznášená větrem). Díky svému zápachu, který způsobují silice obsažené v listech, se dá rostlina použít jako prostředek proti molům.

Lidové názvy

ledum, rokovník, rojovec, divoký rozmarýn, rozmarýn lesní

Popis čeledi

Zástupci čeledi Ericaceae jsou buď keře nebo polokeře rostoucí především na severní polokouli. Patří sem zhruba 2500 druhů řazených asi do 70 rodů. Listy se přizpůsobily suchému prostředí jsou velké kožovité nebo jednoduché, často šupinaté či jehlicovité. Jsou vytrvalé, vždyzelené, jen výjimečně opadavé, na okrajích podvinuté. Květy vyrůstají buď jednotlivě nebo tvoří různá květenství (hrozny, okolíky, chocholíky). Jsou oboupohlavné, pravidelné, čtyř- nebo pětičetné. Květní plátky jsou srostlé nebo výjimečně volné (např. rojovník). Ve dvou kruzích vyrůstají tyčinky, jejichž prašníky jsou velmi různorodé. Pylová zrna tvoří tetrády. Semeník je svrchní, srůstá ze čtyř nebo pěti plodolistů. Plody jsou tobolky nebo peckovice. Ericaceae rostou na kyselých, chudých půdách. Najdeme je v jehličnatých lesích, na rašeliništích a vřesovištích. Ve Středomoří tvoří křovinné porosty zvané macchie. U druhů této čeledi se často projevuje erikoidní mykorhiza. Díky ní mohou tyto rostliny přežívat na kyselých stanovištích, protože mohou snáze přijímat živiny, které jsou zde těžko dostupné.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář